Akce s názvem Fair Play je za námi

Na začátku bylo velké nadšení pro malou událost, ze které se nakonec vyklubala akce takových rozměrů, o kterých jsme ani nesnili. Jsme hrdí na to, že jsme se byli schopni obklopit mladými nadšenými sportovci a šikovnými lidmi, kteří bez jakéhokoli nároku na honorář ochotně a s elánem přidali ruku k dílu. Jsme rádi, že se zrovna na náměstí ve Fryštáku v sobotu konala událost nevídaného formátu, ačkoli byla podporována jen jedním jediným grantem, který jsme obdrželi.

Omámeni jejími dozvuky a hřejivým pocitem, provázeným zpětnou vazbou návštěvníků, ale hlavně všech účastníků, bychom rádi vyjádřili pár slov.

Byli jsme příjemně překvapeni počtem účinkujících, kteří i díky vlivem sociálních sítí dokázali přitáhnout nejen další publikum, ale také diváky, z nichž se ti odvážnější dokonce zapojili a v podstatě se stali součástí programu. K našemu údivu se do Fryštáku sjely skupiny bikerů, beatboxerů, tanečníků break dance, žonglérů i mladých hudebníků z celého okolí.

Hned kousek od hlavního dění, sice skrytě, rozhodně však ne nesměle předváděli nebezpečné kreace parkouristi, jejichž dech beroucí um mohli spatřit návštěvníci široko daleko vůbec poprvé. Byli jsme rádi také za to, že se přišli veřejnosti ukázat kreativní výtvarníci, jejichž náplní volného času není ničit historické budovy,  ale na povolených prostorách vyjadřovat pomocí sprejů svůj umělecký talent.

Někdo si na první pohled mohl říct, že jde jen o jakési nespoutané běsnění nevyspělých kluků na plechové rampě. Kdo tam ale byl, viděl, že to doslova šilo i s tatínky a že si dokonce i některé starší ročníky dodaly odvahu a tu kuriózní překážku zdolaly.
    
Akce je za námi a ať už se příchozím líbila nebo ne, my budeme upřímně šťastní, přibudou-li ve Fryštáku třeba jen dva malí beatboxeři, tři breakaři nebo malí školáci, co začnou dojíždět do školy na bruslích či na skateboardu. Bylo by fajn, kdyby se po tomto
víkendu někdo nadchl do skákání přes všelijaké překážky a objevil tím kouzlo gymnastiky akrobacie a atletiky. Kdyby alespoň hrstka dospělých přestala házet všechny sprayery do jednoho pytle, kdyby třeba pár kluků dostalo pod stromeček nové BMX kolo a kdyby na něm pak měli kde skákat a trénovat, řekli bychom si, že to pak stálo za to.

Pokud by některé mamince zachutnal ovocný drink a všimla si v ceníku, že ty cenově dostupné, voňavé a sladké jahody nasbírá kousek za Fryštákem a že je může ke snídani dochutit domácím mlékem nebo tvarohem, taky z místních zdrojů, dělali jsme to všechno pro dobrou věc. A kdyby našim farmářům, řezníkům, pekařům, včelařům a pěstitelům došlo, že organizátorům této akce šlo také o jejich zviditelnění a prezentaci jejich produktů, pomohlo by nám to u dalších ročníků.
 
Při pohledu na celé sportovní adrenalinové odpoledne bylo vidět, že sportem lze jít skutečně ku zdraví, a to nejen fyzickému, ale i duševnímu a že je možné se bavit i bez kelímku s pivem v ruce. V rámci doprovodných veřejných diskuzí jsme ale naopak načali témata, u nichž už jde sranda stranou. Uvědomili jsme si, že nám není lhostejná budoucnost „proherních“ automatů, a to nejen ve Fryštáku. A také, že kolem morálky ve sportu se točí ještě celá řada témat, o kterých bychom chtěli veřejně mluvit.

Sečteno, podtrženo. Našli jsme ve Fair Play smysl a hodláme v něm pokračovat i v následujících ročnících. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že nám budou dělat radost stejně jako ten první, zahajovací.